Jednou jsem se procházela kolem řeky. Bylo krásně. Najednou jsem zahlédla jakýsi papír. válel se po zemi, byl zmuchlaný a natržený, ale přesto upoutal moji pozornost. Byl to zvláštní pocit. Něco mě k tomu papírku táhlo, ale něco mi zároveň říkalo:"Ne, nedělej to..." nakonec zvítězila moje vrozená zvědavost. Otočila jsem ho a...
Z papíru se na mě smály ty nejkrásnější oči, které jsem kdy viděla. Byly to oči kluka asi v mém věku. Dlouho jsem přemýšlela, kdo to může být a po čase jsem si udělala vlastní představu, o tom, kam chodí a co dělá. Často jsem pak celé noci nespala, jen abych se mohla dívat na tu fotku. A pak mi to najednou došlo - já jsem se do toho kluka zamilovala!Neznala jsem ho a ani jsem ho nikdy nepotkala, přesto mi byl tak blízký...
Svůj pocit jsem si však nechala pro sebe, dokonce ani své nejlepší kamarádce jsem to neřekla. Zoufale jsem však toužila vědět, kdo to je a tak jsem se rozhodla, že se na něj zeptám jedné holky od nás ze školy. Zná všechny kluky z okolí... Tak jsem jí ukázala fotku, jenže to, co přišlo byl šok i pro mě - vyrovnanou a klidnou holku...Ten kluk do kterého jsem beznadějně zamilovaná, se utopil loni v létě, v naší řece. Teď je to asi rok od doby, co jsem se to dozvěděla a já se pořád nevyléčila z nešťastné lásky. Prostě miluju mrtvého.Kamarádka to ze mě samozřejmě po nějaké době vytáhla a zachovala se jako mrcha. Řekla mi že nejsem normální a vyžvanila to psychiatrovi - svému strejdovi, no a nakonec se mnou přestala úpně mluvit. Ale mě to nevadí mám svého kluka...
* * * *
Byla dřív šťastná a vyrovnaná, jenže od chvíle kdy našla tu fotku, nespí a nejí. Vlastně se úpně ztrácí. Čím dál víc vypadá, jako kostra. Přesto si najde sílu, aby zašla k řece. Tam si sedne na břeh a pozoruje fotografii. Jednoho dne se jí ta procházka stala osudnou. Omdlela z hladu a spadla do řeky. Našla ji nějaká paní, a protože dívka ještě dýchala odvezla ji do nemocnice, ale tam jí už nedokázali pomoct...
Z papíru se na mě smály ty nejkrásnější oči, které jsem kdy viděla. Byly to oči kluka asi v mém věku. Dlouho jsem přemýšlela, kdo to může být a po čase jsem si udělala vlastní představu, o tom, kam chodí a co dělá. Často jsem pak celé noci nespala, jen abych se mohla dívat na tu fotku. A pak mi to najednou došlo - já jsem se do toho kluka zamilovala!Neznala jsem ho a ani jsem ho nikdy nepotkala, přesto mi byl tak blízký...
Svůj pocit jsem si však nechala pro sebe, dokonce ani své nejlepší kamarádce jsem to neřekla. Zoufale jsem však toužila vědět, kdo to je a tak jsem se rozhodla, že se na něj zeptám jedné holky od nás ze školy. Zná všechny kluky z okolí... Tak jsem jí ukázala fotku, jenže to, co přišlo byl šok i pro mě - vyrovnanou a klidnou holku...Ten kluk do kterého jsem beznadějně zamilovaná, se utopil loni v létě, v naší řece. Teď je to asi rok od doby, co jsem se to dozvěděla a já se pořád nevyléčila z nešťastné lásky. Prostě miluju mrtvého.Kamarádka to ze mě samozřejmě po nějaké době vytáhla a zachovala se jako mrcha. Řekla mi že nejsem normální a vyžvanila to psychiatrovi - svému strejdovi, no a nakonec se mnou přestala úpně mluvit. Ale mě to nevadí mám svého kluka...
* * * *
Byla dřív šťastná a vyrovnaná, jenže od chvíle kdy našla tu fotku, nespí a nejí. Vlastně se úpně ztrácí. Čím dál víc vypadá, jako kostra. Přesto si najde sílu, aby zašla k řece. Tam si sedne na břeh a pozoruje fotografii. Jednoho dne se jí ta procházka stala osudnou. Omdlela z hladu a spadla do řeky. Našla ji nějaká paní, a protože dívka ještě dýchala odvezla ji do nemocnice, ale tam jí už nedokázali pomoct...
Autor:šňůrka Zrdoj:liter.cz